Arabofríský kůň

plemenný hřebec Tahmurath

Plemeno arabofríských koní v sobě snoubí barokní půvab fríských koní a eleganci a vytrvalost pouštních arabů. Jedná se o líbivé koně schopné účastnit se a vítězit v soutěžích světové úrovně, podobně jako je tomu u ostatních teplokrevníků chovaných pro sport.

H i s t o r i e

Arabofríský kůň má původ v Nizozemsku jako fríský kůň. Zhruba 400let zpátky, během španělské okupace, která trvala přibližně v letech 1568-1648, fríští farmáři začali křížit španělské hřebce s klisnami s arabskou krví. Výsledkem bylo plemeno atletické a vytrvalé, které můžeme najít v původu například orlovského klusáka nebo morgana.

Zhruba kolem roku 1900, kdy plemenu fríských koní hrozilo vyhynutí, museli se tito koně stát schopní zvládat také přiměřenou zemědělskou práci. Naněštěstí tento vývoj zapříčinil zmenšení kapacity plic a srdce. Během šedesátých let dvacátého století fríští koně nadobro vymizeli z drezurních a vozatajských světových soutěží, někteří chovatelé se proto rozhodli vrátit ke kořenům. Stejně jako před 400 lety začali hledat nejlepší koně s arabskou krví, aby je použili na hrstku velice pečlivě vybraných fríských klisen. Vybrán byl například velice známý hřebec Gharib, čistý hřebec egypptského původu, díky němuž byly zanedlouho splněny požadavky na vytrvalost a houževnatost a také kapacitu plic a srdce. Následoval návrat k zavedeným standardům, jehož výsledkem byl líbivý kůň vhodný pro sport. Byla také založena Evropská Arabofríská Asociace (EAFA), která se zabývá přísnou selekcí koní používaných pro chov a pod jejímž patronátem je také vedena plemenná kniha.

Arabofrís v sobě dnes snoubí krásu fríských koní a atletičnost a pohybové schopnosti pouštního araba. Jako sportovní kůň barokního typu je velice ceněn i ve světě, především v USA, Kanadě, ve Španělsku, Švýcarsku nebo například ve Velké Briánii.

arabský hřebec Gharib

Ch a r a k t e r i s t i k a 

Arabofríský kůň není pouze standardním křížencem arabského plnokrevníka a fríského koně. Měl by nést zhruba z dvaceti procent vlastnosti čistých pouštních arabů a ze zbytku fríských koní. Nejvíce se tedy podobá právě frískému koni moderního typu. Můžeme jej popsat jako černého koně barokního typu, který má na rozdíl od frísana štíhlejší lehčí hlavu a méně výrazné rousy. Ceněn je také pro silné zdravé srdce a objemné plíce nejlépe vybraných arabů.

Chody má velice pohodlné a jemné, s viditelnou radostí z pohybu. Akce není tak vysoká jako u fríských koní, ve všech chodech je patrná velká flexibilita, a to především mezi krátkými a prodlouženými chody.

P o v a h a

U arabofríského koně se nejčastěji projevuje oddanost a nenáročnost pouštních arabů a dobromyslnost fríských koní. Jedná se o koně ovladatelné, učenlivé a spolehlivé, s dobrým charakterem.

V y u ž i t í

Arabofrís je perfektním souladem obou plemen a měl by mít jen ty nejlepší jejich vlastnosti. Hodí se jak pod sedlo, tak do lehkého zápřahu. Jeho primární využití je sport. Často se s ním setkáme na drezurních soutěžích, kde vzbuzuje rozruch především jeho vzhled podobný fríským koním, a tedy i jeho přirozená ladnost barokních koní. Jeho dominantním odvětvím je však lehký zápřah. Předvádí se na různých ukázkách práce s koňmi a především také na vozatajských soutěžích, kde již nejednou zástupci tohoto plemene slavili velké úspěchy. Arabofrís bývá chován také čistě pro potěšení, stejně jako fríský kůň a arab je u chovatelů koní velice oblíbeným plemenem.

Z a j í m a v o s t i

Arabofrísové jsou velice vhodní pro sport, a to především pro vozatajské soutěže. V druhé polovině 20. století se tito koně úspěšně účastnili belgických závodů čtyřspřeží, v dalších letech se týmy složené z arabofrísů umisťovaly vždy v nejlepší desítce vozatajských šampionátů. Nepřehlédnutelné úspěchy získávají arabofrísové také na poli drezurním.

Zdroj: časopis Koně a hříbata

plemenný hřebec Dark Laes